Studené, vlhké listopadové počasí dotvářelo atmosféru místa spojeného s lidským utrpením a událostmi, které dodnes nedokážeme zcela pochopit. Zastávka první – Terezín. Ve vyhlídkovém letadle byste obdivovali úžasný ornament tvořený pevnostními valy a důmyslným systémem vodních kanálů. Při pohledu zblízka už to tak kouzelný pohled rozhodně není. Prošli jsme smutným městem do Malé pevnosti. Nezáleží na tom, jestli jste tu poprvé, či popáté, ve zdejších celách, na seřadištích i v labyrintu chodeb budete mít vždy pocit stísněnosti a beznaděje. Bohužel i taková je naše historie.

Slunečné odpoledne jsme si naštěstí užili ve městě na soutoku Labe a Ohře. Historické domy, monumentální věže, Máchovo divadlo, Máchova busta, Máchovy schody (po kterých Mácha nikdy nechodil – parkány José Rizala tehdy ještě neexistovaly), Máchova světnička – ano, Litoměřice. Vyhlídka z věže Kalich byla opravdu nádherná. Říp, Radobýl, Hazmburk, biskupská rezidence s dómem sv. Štěpána, nebo malebné Mírové náměstí. Porta Bohemica nás rozhodně nezklamala, a protože jsme nestihli zdaleka všechno, máme důvod se sem někdy vrátit.

Dagmar Kuželová, Janka Pajgerová