Vystupovat proti zlu, nespravedlnosti a hlouposti by neměly pouze postavy z filmů a počítačových her. Bohužel, i takové příběhy, které zachycuje film Lidice, tvoří naše dějiny a jejich znalost patří k základnímu přehledu každého inteligentního člověka.

O filmu
Film Lidice vychází ze scénáře Zdeňka Mahlera Nokturno, který získal v roce 2007 cenu za Nejlepší nezrealizovaný scénář 2007. Přestože, nebo právě proto, že se jedná o mimořádnou filmovou látku, byla cesta k první klapce trnitá. Díky vstřícnému přístupu některých českých společností a štědrosti českých obcí, kterým nebyl osud filmu lhostejný, tak teprve v červenci 2010 padla obnovená první klapka filmu.
Natáčení filmu probíhalo do konce roku 2010, premiéra filmu se uskutečnila v červnu 2011.

Film Lidice není historickým dokumentem.
Film Lidice není ani válečným filmem.
Film Lidice je o osobních dramatech obyčejných obyvatel jedné malé středočeské vesnice.

Několik postřehů médií ze stránek samotného filmu:

 Zpravodajský server České televize ČT24.cz, jeden z hlavních partnerů filmu Lidice, přinesl informace o premiérovém víkendu. Lidice táhnou, my děkujeme… (8. June 2011)
“Film Lidice vidělo za první čtyři dny neuvěřitelných téměř 45 000 diváků a stal se tak nejnavštěvovanějším filmem tohoto víkendu. Skvělou návštěvnost měl už první den (čtvrtek 2. června), kdy film vstoupil do kin. Vidělo jej téměř deset a půl tisíce diváků. O film je takový zájem, že některá kina už dopředu hlásila vyprodaná představení. Producent Adam Dvořák k tomu dodává: “Jsme rádi, že se opět letos začalo chodit na český film a o to více, že náš film není komedie. Film se umístil jako první v žebříčku TOP 20 vydávaném unií distributorů a nechal za sebou velké hity letošního roku, včetně Pirátů z Karibiku 4. Z tak velkého zájmu máme samozřejmě všichni obrovskou radost. Návštěvnost značí i zájem lidí dozvědět se něco více o vlastní historii.”
 Lidice překonaly v návštěvnosti Havlovo Odcházení za pouhé čtyři dny (10. June 2011)
Reflex si všímá zajímavého srovnání dvou nejočekávanějších českých filmů letošního roku. “Letos byli u nás diváci zasaženi už dvakrát silnou mediální kampaní na podporu nějakého nového filmu. Odcházení Václava Havla dokonce v tomto směru uspořádalo skutečné orgie. Ohlas diváků na filmový debut exprezidenta byl ale slabý. Naopak na snímek Lidice zareagovali lidé dobře, do kin přišli v hojném počtu. Za pouhé čtyři dny, od 2. června do 5. června, vidělo v našich kinech film Lidice už 46 812 diváků. Tak rychle byla překonána i celková návštěvnost Havlova Odcházení. Je vidět, že závažné historické okamžiky naší historie táhnou diváky daleko více než intelektuálské filozofování.”

 Lidice jsem bral osobně kvůli dědovi, říká Nikolaev (7. June 2011)
Čtenáři internetového serveru Lidových novin dostali možnost vyzpovídat Petra Nikolaeva. Režisér filmu Lidice se jim věnoval více než hodinu. “Lidice byly nejtěžší, co jsem v životě dělal a bral jsem to velmi osobně kvůli dědovi, co byl popraven za heydrichiády. Byla to povinnost a jsem hrdý, že jsem to dotáhl do konce,” říká mimo jiné.
 

iHNed.cz: Nikolaev natočil skvostné civilní drama bez patosu (30. May 2011)
“Lidice nejsou snadno stravitelným filmem. Možná se vyplatí vidět je opakovaně. Už teď lze ale Nikolaevovi zcela uznale přiznat, že se v nebývale náročném historickém tématu z nedávné paměti československých moderních dějin neztratil. Spíš naopak – v Lidicích se režisér Báječných let pod psa opět autorsky našel.
 

iDNES.cz: Lidice si zaslouží plná kina (30. May 2011)
Jednu z prvních recenzí na film Lidice připravila pro server iDnes.cz a Mladou frontu DNES Tereza Spáčilová. 80 procent bereme a věříme, že hodnocení některých diváků toto lichotivé číslo ještě překoná: “Nikolaev ustál obojí. Nezpronevěřil se textu Zdeňka Mahlera, který Alice Nellis osobitě upravila ještě v době, kdy ho chtěla režírovat, zároveň si však k němu uměl najít vlastní cestu. Lidické trauma pak zpracoval s pokorou, ale zároveň s odvahou nevyprávět o tragédii národa, ale o tragédii jednotlivých lidí. Lidí statečných, ale zdaleka ne bezchybných a dokonalých…
… Když jsem nakonec usedla do kina jako obyčejný divák, došlo mi, jak těžké bude napsat závěrečné hodnocení. Ne proto, že bych filmu, ze kterého se za tu dobu stala srdeční záležitost, odpustila víc než těm nesrdečním. Naopak proto, že jsem věděla, co všechno bývalo ještě mohlo být lepší. Petr Nikolaev natočil nádherný film. Tak nádherný, že vlastně nepotřeboval žádnou velkou dodatečnou péči. Na projekci hrubé verze jsem si do notýsku psala devadesát procent, finální má o deset méně. Ale jen proto, že vím, jakou sílu mají lidické obrazy a slova samy o sobě.”