Lyžařský kurz 2012

                Máme za sebou, a to nejen podle mého názoru, dost vydařený „lyžák“. Počasí jsme měli skvělé, sněhu dost a všichni jsme přijeli  bez nějaké větší újmy.

                Všechno to začalo v sobotu ráno, těsně po maturitním plese. To ráno bylo pro některé z nás ,včetně mě, dost náročné! V půl deváté  se všichni „nacpali“ do přistaveného autobusu a vyrazilo se.  Cesta utekla rychle a okolo oběda jsme byli v Úpě. Tam jsme vyložili naše zavazadla a připravili je na převoz do penzionu. O ten se postaral pan profesor ,,Týla“. My ostatní jsme společně s profesorkami odešli do nedaleké Pece pod Sněžkou, kde jsme měli volno na oběd. Po návratu do Úpy na penzion Lion jsme obdrželi klíče od pokojů. Zbytek odpoledne jsme strávili vybalováním věcí a seznamováním se s novým prostředím. Večer byl sraz, na kterém jsme mimo večeře dostali i instrukce o tom , jak bude probíhat náš kurz. Rozdělili nás do skupin podle ročníků a tříd .Po přednášce o tom, co se smí a nesmí a o tom, co se od nás požaduje, následovaly (podle daného plánu ) hry a aktivity. Ty se nečekaně 1. den protáhly a okolo 22 hodiny jsme odcházeli na pokoje. Následovala debata na pokojích o globálních problémech lidstva, kterou jsme po večerce horko těžko ukončovali. Tak skončil první den hor.

                Následující dny se ubíraly směrem, jak bylo přislíbeno minulý podvečer . Tedy: ráno snídaně, potom hurá na svah, na oběd zpátky. Taková menší polední pauza a od dvou zase lyžování. Večer jsme se scházeli ve společenské místnosti a prováděli různé hry a aktivity. Každý ročník měl na večer jednu nebo dvě hry. Před hrami byla večeře. K té byla polévka (již druhá za den!) a skvělé jídlo. Po jídle proběhly někdy až dosti kuriózní hry a následovala v půl jedenácté večerka. Po večerce někdo okamžitě usnul, a na některých pokojích se ještě diskutovalo o různých strastech života, o zvyšující se ozónové díře , o ubývajících deštných pralesech nebo o stoupajících hladinách oceánů.

                Bylo toho spousta a dny utíkali jeden za druhým.

                V úterý jsme hned časně ráno vyjeli do Pece pod Sněžkou , kde jsme celý den „prolyžovali“. Po návratu proběhly hry. A družstvo třeťáků drtivě zvětšovalo svůj bodový náskok. Byli jsme za celý den tak unaveni, že se nebylo čemu divit, když jsme krátce po večerce všichni usnuli.

                Po náročném dni v Peci nastal půlden zaslouženého odpočinku, se kterým si každý poradil po svém. Ovšem večer už nám otrnulo. Kdo chtěl, mohl po večeři jít na noční lyžování. To byl docela dobrý nápad, tak jsme ve většině vyrazili.

                Další dny proběhly podobně jako předchozí. Až na malou změnu. Ta spočívala v tom, že se aktivity přesunuli ven. Venku to bylo o mnoho zábavnější. Stavěli se různé „objekty“ ze sněhu, závodilo se ve sjezdu na pytlích, soutěžilo o to, kdo udělá větší kouli.

                V pátek přišla nepříjemná změna. Trochu se nám zkazilo počasí. Zapršelo a lyžování bylo docela těžké a nepříjemné. Museli jsme jezdit mnohem opatrněji a občas se i zahřát teplým čajem.

                V  předvečer odjezdu jsme se sešli, dokončili poslední aktivity a rovnou vyhlásili vítěze. Nakonec s  drtivou převahou zvítězilo družstvo třetího ročníku v čele s Dejvidem ,,Haselhoffem´´ Kašparem. Ten byl po celý kurz tahounem vítězného týmu. Vyhrálo družstvo s největším zápalem do hry a největšími zkušenostmi. Dostalo se i na menší technické informace, které se týkaly zítřejšího odjezdu.

                 Při posledním večeru se debatovalo skoro stejně hojně jako večer první. Skončili jsme těsně nad ránem a (ne)těšili jsme se domů. Ráno jsme si bleskově sbalili, nasnídali se a vyrazili se zavazadly k autobusu. Tentokrát už poměrně organizovaně naplnili autobus a vyrazili k domovu. Před školou jsme se rozloučili, shledali se s rodiči  a vyrazili každý domů. My a naše nové žážitky.

                                                                                              Za studenty 1. – 3. ročníku

                                                                                              T.Louthan a K Příšovská